Při programování je možno využívat absolutní nebo přírůstkový systém odměřování. Oba tyto systémy mají své klady i zápory a podle potřeby je možno v programu mezi nimi přecházet nebo je vzájemně kombinovat třeba tím způsobem, že v hlavním programu je použit systém absolutního odměřování a v podprogramech se použije systém přírůstkového programování.

Absolutní souřadnice polohy obrobku – díry: 1, 2, 3. Vztahují-li se souřadnice polohy k nulovému bodu souřadného systému (počátku), označují se jako absolutní souřadnice. Každá poloha na obrobku je svými absolutními souřadnicemi jednoznačně definována. Při programování se hodnoty souřadnic jednotlivých děr odměřují stále od stejného bodu (počátku; nulového bodu obrobku).

Přírůstkové souřadnice polohy obrobku – díry: 4, 5, 6. Přírůstkové (inkrementální) souřadnice se vždy vztahují k naposledy programované poloze nástroje, která slouží jako relativní (myšlený) nulový bod. To znamená, že každý bod je zároveň bodem koncovým a zároveň i bodem počátečním pro další odměřovaný bod.

Použití absolutního nebo přírůstkového systému souřadnic při programování je možno s úspěchem použít tam, kde se na výrobním výkresu používá stejný systém kótování.